Na detailech záleží...

...a u kávy to rozhodně platí. Chuť ovlivňuje mnoho faktorů, a pokud to s kávou myslíte vážně, měli byste si jich ohlídat co nejvíce. V ideálním případě všechny. Není nutné slepě dodržovat návody (ty se dají použít jako odrazový můstek pro další experimenty), ale myslím, že je důležité o jednotlivých faktorech vědět a pracovat s nimi. Hrát si s výslednou chutí.

O původu kávy, hrubosti mletí, teplotě vody a délce extrakce teď psát nebudu, protože práci s těmito faktory považuji za samozřejmost a hlavně o nich už obsáhle psali jiní. Krátce ale napíšu o dvou faktorech, které chuť rozhodně ovlivňují, ale mnoho kávových nadšenců si to neuvědomuje - způsob zalévání kávy a kvalita vody.

Přemýšleli jste někdy, jakým způsobem zaléváte kávu? Hario Kettle a další podobné konvice s dlouhou a úzkou nálevkou tak nějak automaticky vedou k pomalému zalévání kávy. Proud horké vody se dá regulovat a směrovat, což je u překapávané kávy (například u Haria V60) velmi důležité. U V60ky zní obecné doporučení zalévat pomalu a krouživými pohyby (čímž se káva míchá). Ale třeba v berlínské kavárně a pražírně The Barn (kde teď jako barista pracuje zakladatel Mitte) po úvodním zvlhčení zalévají na střed. Mimochodem, v The Barn dělají hodně věcí jinak.

K úvahám o zalévání jsem se dostal nedávno, když jsem si dvakrát uvařil Kenyu Kangocho Peaberry praženou ve Square Mile Coffee a pokaždé chutnala úplně jinak. V obou případech jsem použil Aeropress a snažil jsem se dodžet stejné parametry. V prvním případě byla káva dobrá, ale s poměrně výraznou hořkostí a tělem. Ve druhém případě vyšla nádherně ovocná chuť a tělo téměř neznatelné. Dva dny jsem přemýšlel, v čem byl rozdíl, až mi došlo, že v prvním případě jsem použil pouze rychlovarnou konvici a ve druhém Hario Kettle. Protože jsem nad tím při přípravě neuvažoval, z rychlovarné konvice jsem kávu zalil prudce a rychle, takže extrakce byla delší. Teď už si samozřejmě dávám pozor a i z rychlovarné konvice zalévám pomalu a jemným proudem vody. Na výsledku je to znát.

Druhým faktorem, který se dá ovlivnit, je kvalita vody. Tohle téma se v posledních letech dostává do poředí a to je dobře. V Mém šálku kávy jsem si dal Ethiopii Sidamo Nekisse z limitované edice Doubleshot.cz a chutnala úplně jinak, než v Brně. Parametry a způsob přípravy byly podobné, ale podle Terezky Balé se lišila kvalita vody.

Takže si dávejte pozor na detaily. U vaření kávy na nich opravdu záleží.

CoffeePunk: levný DIY překapávač

Můj spolubydlící Březhrad přemýšlel, jak si levně vařit dobrou kávu a přišel s velmi zajímavou metodou, o kterou se s vámi musím podělit. Nejdřív je ale nutné si uvědomit, že na kávě samotné se šetřit nevyplatí. Výslednou chuť nápoje nejvíc ovlivňuje právě výchozí surovina. U kávy je důležitý původ (čím víc toho víte, tím lépe, ideální je direct trade káva), stupeň pražení (pro filtrovanou kávu je lepší světlejší pražení) a datum pražení (káva by měla být maximálně měsíc od pražení).

Costa Rica, praženo v Doubleshot.cz

Dalším důležitým faktorem je čerstvé mletí, protože aroma z namleté kávy vyprchá během několika minut. Takže na předem namletou kávu zapomeňte a melte až těsně před přípravou. Sehnat kvalitní, ale zároveň ne přehnaně drahý mlýnek je ovšem docela těžké. Důležité je, aby měl mlecí kameny (ne nože) a aby se dala co nejpřesněji upravovat hrubost mletí. Keramické mlecí kameny jsou fajn (mají dlouhou životnost a neovlivňují chuť), ale ocelové jsou také použitelné. 

Mlýnek GR1 s čerstvě namletou kávou.

Na Mall.cz jsme objevili ruční mlýnek s keramickými kameny GR1. Teď stojí 649 korun (Březhrad ho koupil ještě za 500 korun), bohužel plastové provedení není příliš kvalitní. Ve srovnání s mlýnkem Hario Skerton mele pomaleji (17 gramů mele 5 minut, zatímco na Skertonu to trvá 2 minuty) a také se špatně drží, protože je příliš široký. Za současnou cenu mi GR1 nepřijde jako dobrá koupě.

Mlýnek GR1 a papírový filtr.

Takže mlýnek i kvalitní kávu už máte. Jak ji ale levně a kvalitně připravit? Finančně dostupné metody jako frenchpress (v domácích potřebách za 150 korun), moka konvička nebo džezva teď nechám stranou. Mají sice své kouzlo a mnoho kávových nadšenců na nich začínalo, ale nejsou dokonalé. Cestou k čistému nápoji komplexní a vyvážené chuti je filtrovaná káva. Ceny vybavení jsou ale překvapivě vysoké.

Skleněná konvice, kterou seženete za 100 korun.

Velmi levně se dá koupit plastový držák na filtr. Plast ale není na vaření kávy ideální, špatně drží stabilní teplotu a pokud je nekvalitní, ovlivňuje chuť. Grindripper je zajímavé spojení mlýnku a dripperu, ale cena je vysoká a opět je vyroben z plastu. Na cesty je ale perfektní. Hario V60 je skvělé, ale drahé, stejně jako Aeropress, Cleverdripper, Chemex a Vacuum Pot. Jiný keramický dripper než Hario se u nás nedá sehnat (googlili jsme dlouho). Levný mají na Amazonu, ale cena naroste kvůli poštovnému.

Mlýnek a překvapivě kvalitní filtry z Kauflandu.

Díru na trhu přichází zaplnit nový přípravek Na přípravu kávy (obchodní název ladíme). Skleněná čajová konvička, tři kolíčky a kávové filtry (v Kauflandu mají levné bělené). Pořizovací náklady jsou do 150 korun. Metoda přípravy je téměř stejná, jako u Haria V60, jen je nutné malinko jemněji nastavit mletí, protože filtr částečně visí ve vzduchu a voda může protékat rychleji. Filtr do konvičky upnete pomocí kolíčků, pročistíte ho horkou vodou, nasypete kávu, zvlhčíte a necháte rozkvést, zalijete, necháte prokapat, slijete do šálku a po vychladnutí můžete pít. 

Kolíčky a bělený filtr.

Nový přípravek Na přípravu kávy.

Zásyp kávy do přípravku.

Záliv kávy v přípravku.

Průtok kávy přípravkem.

A takhle to vypadá!

Rozdíl v chuti tam oproti Hariu V60 určitě bude, ale rozhodně není nijak výrazný. Příští rok čekejte přípravek Na přípravu kávy na World Brewers Cupu!

Kdyby vás napadl nějaký vhodný název pro přípravek Na přípravu kávy, budu rád, když ho napíšete do komentářů. A pokud tuto metodu vyzkoušíte, můžete se s námi podělit o dojmy.

Další cupping v Encounteru

Baristky z Café Encounter si na začátek listopadu připravily další cupping - a tentokrát budou ochutnávané kávy opravdu exkluzivní. Všechny vzorky pochází ze špičkových anglických pražíren a na začátek je připravena krátká prezentace londýnské kávové scény. Na čtvrtek 1. listopadu se uvolnila dvě místa a několik volných míst je i na pátek 2. listopadu.

Cupping je skvělá příležitost ochutnat na jednom místě různé kávy pražené v různých pražírnách a porovnat jejich chuť. Pokud byste si podobnou ochutnávku chtěli udělat doma, bylo by to velmi nákladné. A teď to nejdůležitější: jaké kávy se budou šálkovat?

• Monmouth Coffee, Guatemala Santa Isabel Washed
• Monmouth Coffee, Kenya Nyeri Kiandu Washed
• Workshop coffee, El Salvador Santa Ana
• Nude espresso, Ethiopia Sidamo
• Union Hand Roaster Coffee, Rogue espresso Guatemala
• Square Mile Coffee Roasters, El Salvador Kilimanjaro Santa Ana Pulped Natural
• Square Mile Coffee Roasters, El Salvador Kilimanjaro Santa Ana Washed
• Square Mile Coffee Roasters, El Salvador Kilimanjaro Santa Ana Natural

Začátek cuppingu je ve čtvrtek i v pátek v 18.30, cena je 180 korun a hlásit se můžete na emailu info@cafe-encounter.cz.

Jak se pije kafe v Portugalsku?

Jak možná někteří víte, strávil jsem osm dní na začátku října v Portugalsku. Kromě třídenní návštěvy pohoří Serra da Estrela (a nejvyšší hory Torre, kam vede silnice) jsem většinu času byl v Portu a okolí. A samozřejmě mě zajímala místní kávová kultura. Kafe se tam pije pořád, všude a rychle. Opravdových kaváren tam je míň, než třeba v Brně, ale kávu si můžete dát opravdu kdekoliv. Dokonce i v trafikách tam mají dvoupákové espresso kávovary.

Krásné pohoří, ale bohužel protkané silnicemi.

Skalní útvary modelované ledovcem.

Na překapávanou kávu jsem narazil pouze v Café Progresso, byla připravená na elektrickém překapávači a chuťově nic moc. Jinak všude pijí kávu typu espresso, které se tam říká expresso ['špresu] a podává se v malých vysokých šálcích. Objem většinou trefí, ale na kvalitní surovinu a čerstvé mletí zapomeňte. Zrnka jsou pražená hodně tmavě a v chuti je poznat obsah robusty. Pražíren mají v Portugalsku spoustu, ale myslím, že drtivá většina z nich nakupuje komoditní kávu a praží velmi tmavě. Výběrová káva v Portu, pokud vím, úplně chybí.

Město je omšelé, ale má atmosféru.

Možná znáte kávu Nicola, kterou můžete ochutnat v Mezzaninu a která vůbec není špatná. Na tu v Portu narazíte málokde, protože to je značka původem s Lisabonu. V Portu také mají jiné pojmenování kávových nápojů, takže bica [bika] a pingado [pingadu] si tam raději neobjednávejte.

Kávu si můžete dát všude.

Staré rybářské domky.

A teď už k samotnému pití kávy. Základním znakem je rychlost - Portugalci pitím kávy netráví čas, naopak ji berou jako něco, čím není nutné se příliš zdržovat. Takže na dlouhé sezení u šálku s knihou to moc není. Káva se pije především po jídle, nebo si ji můžete objednat přímo u baru, shot do sebe kopnout a běžet dál. A teď pozor - kafe tam většinou stojí 0,60 euro, takže je levnější než u nás.

Západ slunce nad Atlantikem.

Koupali jsme se, ale moře už bylo celkem studené.

Porto je krásné město, především historické centrum na strmém svahu údolí řeky Douro je kouzelné. Spousta domů je neopravených, nebo úplně vybydlených. Prý kvůli špatnému zákonu o nemovitostech, který vláda není schopná změnit, což je škoda, ale město má díky tomu zvláštní omšelou atmosféru.

Rio Douro a část Luísova mostu, který projektoval Eiffelův žák. Eiffelův most je o kus dál proti proudu.

Ribeira.

Doporučuji navštívit kontroverzní budovu Casa da Musica [kaza da múzika], která má tvar meteoritu narážejícího do náměstí a vše je v ní podřízeno skvělé akustice. V uličce Galeria de Paris [galeria d' pariš] zase poznáte pravý portský noční život - spousta příjemných kaváren, barů a tančíren na velmi malé ploše a především ulička zaplněná bavícími se lidmi. A pokud budete v Portu v úterý, určitě se stavte v hospůdce Adega Rio Douro (nábřežní ulice Rua Ouro), kde si můžete poslechnout autentické fado vadio [fádu vádiu], tedy národní portugalský hudební styl zpívaný místními obyvateli za doprovodu kytary a loutny.

Večer se toho v Portu děje hodně.

Casa da Musica.

A jak je to v Portu s cyklistikou? Podmínky rozhodně nejsou ideální, kopce jsou hodně prudké, všude kočičí hlavy a řidiči na cyklisty nejsou zvyklí. Ale pár cyklistů jsem zahlédl, většinou na horských, nebo na holandských městských kolech. Fixed gear jsem neviděl ani jeden, ale asi ve dvou obchodech je prodávali, takže nějaká komunita tam asi bude.

Snad to nebyla moje poslední návštěva Portugalska.

V Portugalsku by se dalo samozřejmě strávit mnohem víc času, ale já ho bohužel neměl. Rozhodně bych se tam ale chtěl ještě někdy podívat.

Týden kávy letos nejen v kavárnách

Pondělí 1. října je mezinárodní den kávy (a hudby, vegetariánů a seniorů, ať už to znamená cokoliv) a přesně tehdy v Brně začne druhý ročník Týdne kávy. První ročník se (až na tu mnohými kritizovanou soutěž, která letos pravděpodobně vůbec nebude) povedl a podle bohaté nabídky to vypadá dobře i letos. Kromě programu přímo v kavárnách, který si každá kavárna pořádá sama, nás letos čeká i program ve Vaňkovce.

Týden kávy Brno 2012

Já odlétám za divokými stvořeními do jižních krajin (a chystám se o tom po návratu napsat sem na blog, protože i tam se pije káva a jezdí se na kole), takže kromě pondělí celý týden kávy prošvihnu. Ale kdybych tady byl, tak bych se šel podívat:

• Do Vaňkovky, protože je tam zajímavý program každý den. Pokud jste ještě neviděli žádnou soutěž v přípravě kávy, zajděte se podívat na kvalifikaci Mistra kávy (italská škola, zdravíme, připravte si robustu). Gill's Coffee bude přímo na místě pražit, takže můžete zkontrolovat, jestli to nemají příliš tmavé. Poslechnout si můžete přednášky o kávovníku a o zdravé kávě a vyzkoušet si můžete cup tasting a letté art. Nejzajímavější jsou ale workshopy, například o čištění kávovaru a o alternativních metodách přípravy kávy. V programu zatím bohužel není uvedeno, kdo bude přednášet, ale pořadatelé to snad co nejdříve doplní.
• Do La Váza Cafeterie, protože tam každý den můžete ochutnat espresso z jiné země.
• Do J&T Banka Café, protože tam bude mít show barista Ondřej Hurtík. 
• Do Encounteru, protože tam postupně můžete ochutnat různé kávy z Doubleshotu, vyzkoušet cupping pro začátečníky a s Jardou Tučkem se naučit domací přípravu kávy. A v sobotu můžete být baristou na zkoušku.
• Do Mezzanine Café, kde bude další workshop domácí přípravy kávy. Můžete tam také ochutnat kávu z českých a portugalských pražíren.
• Do Café Mitte, protože tam jako vždy budou k ochutnání kávy z mnoha pražíren a v pondělí budou kávu vařit ve vacuum potu.
• Do kavárny Anděl, kde budou kávu připravovat v džezvě a na vietnamském filtru phin.

Samozřejmě i mnoho dalších kaváren má připravený program, ale tyhle mě zaujaly nejvíc. Takže buďte pilní, choďte na přednášky a workshopy a pijte výbornou kávu. Příležitostí bude příští týden víc než dost.

PS: Několik kaváren má v programu ochutnávky kávy s různým alkoholem, takže držím palce, aby prohibice skončila včas.

Zrnka nejen z Brna 3

V Café Encounter se chystá další cupping, tentokrát jsou tématem keňské kávy z různých pražíren. Pokud jste ještě na žádném ochutnávání kávy nebyli, rozhodně doporučuji. Honza Špalek z pražírny Gill's coffee navíc představí novinku v alternativní přípravě kávy - Grindripper (spojení dripu a mlýnku). Pro velký zájem budou tentokrát dva termíny. Středa 5. září už je obsazená, ale na čtvrtek 6. září jsou ještě volná místa. Hlásit se můžete na emailu info@cafe-encounter.cz nebo na telefonu 511 116 686. Vstupné bude 100 korun.

Jak jste si možná všimli, Minor je už nějakou dobu zavřený, ale na dveřích se objevila cedulka s datem znovuotevření 17. září.

Minor zase otevře.

A nakonec se koukněte na tenhle zajímavý projekt: vizuální recenze brněnských kaváren.

Jak jsme jeli do Vídně na kafe (na kole)

Než začnu psát výletu do Vídně, musím vám připomenout, že v pátek se koná Ultimate Coffee Smackdown Ice Edition. A k ochutnání bude i několik káv z Has Bean Coffee - neváhejte!

Z Brna je to do Vídně vzdušnou čarou 111 kilometrů. Vlakem nebo autobusem se tam dostanete za dvě hodiny, ale já jsem se rozhodl jet na kole. A protože většina trasy vede po asfaltu, jel jsem na svojí dráhovce Jarý věk. Přidal se ke mě ještě Honza (taky na fixed gear kole, dokonce bez brzdy) a Petra (na favoritu, který jsme opravili teprve v den odjezdu).

Jarý věk.

Dráhová kola (fixie, festky, furtošlapy) mají pevný převod, takže když se točí zadní kolo, točí se i šlapky. V praxi to znamená, že musíte pořád šlapat. Na rovině je to v pohodě, ale z kopce bývá kadence opravdu vysoká a jezdec si moc neodpočine. Kopce se vyjet dají, ale nesmí být moc prudké (tyhle kola samozřejmě nemají přehazovačku, i když se dá sehnat i fixed gear náboj s vnitřním řazením, ale to už jde trochu proti filosofii fixed gear kol). Já mám převod 46/18 a třeba Úvoz vyjedu bez problémů, ale cestou z Vídně jsem tlačil mnohokrát. Možná vás teď napadá, proč teda na tom dráhovém kole vlastně jezdím. Pro mě je prvním důvodem spolehlivost a jednoduchá údržba. Dráhovka je (s výjimkou velocipedu) kolo s nejjednodušší konstrukcí a s minimem mechanických částí, které se mohou rozbít. Proto jsou tahle kola tak oblíbená u cyklomessengerů - stačí občas namazat řetěz a dofouknout duše. Dalším důvodem je, že na dráhovce víc natrénuji - do kopce nemůžu podřadit, a aby se mi jelo dobře, musím dosáhnout určité rychlosti a tím i frekvence šlapání. Nejsem sice závodní cyklista, ale tohle je dobrý způsob, jak se udržet ve formě. A konečně: jízda na dráhovce je neskutečně zábavná a stylová. Po prvním překvapení "ono to pořád šlape" přichází velmi příjemný pocit, kteří někteří popisují jako splynutí s kolem, což je podle mě malinko přehnané, ale rozhodně se to blíží tomu, co zažívám, když na svém kole jedu. Ale zpět k Vídni.

A jsme v Rakousku.

Do Rakouska vede z Brna cyklotrasa číslo 4, na hranici se napojuje na cyklotrasu číslo 5 a později na E9. Většina trasy vede po asfaltu (málo frekventované silnice a asfaltové polní cesty), občas se jede po šotolině. Navigace je jednoduchá, stačil nám seznam vesnic, kterými máme projet a sledování navigačních značek s číslem cyklotrasy. Mělo to být 130 kilometrů po rovině a plán byl jet do Vídně na kafe - navštívit kavárnu POC a Caffé Couture. Jeli jsme nalehko (cyklospacák, bivakovací pytel nebo karimatka, jídlo a pití) a vyrazili jsme už v pátek večer. Do tmy jsme urazili 43 kilometrů, navečeřeli jsme se v Pasohlávkách a přespali v místním opuštěném skleníku. Další den jsme brzo ráno vyrazili do hraničního městečka Laa an der Thaya. Pak se to ale začalo komplikovat, protože přišly kopce a asi 30 kilometrů jsme si připadali jako na houpačce. Kopce sice nebyly moc vysoké, ani dlouhé, ale když už má člověk něco našlapáno, dá mu to docela zabrat. A co teprve cestou zpátky! Když skončily kopce, přišel déšt a vítr, ale jeli jsme statečně dál.

Honza a jeho Růžovka.

Už přesně nevím, kdy jsme si uvědomili, že to asi nebude tak jednoduché, jak jsme si představovali. Už bylo pozdní odpoledne, byli jsme unavení a promoklí a šance, že bychom stihli kafe v POC, se pomalu snižovala. Když jsme konečně dojeli na předměstí Vídně, měli jsme na tachometru 150 kilometrů a před sebou obtížnou cestu do centra. Kavárna POC už měla zavřeno a Petra se moudře rozhodla jed zpět do Brna autobusem - takže jsme vyrazili na Praaterstern. Je to delší cesta, než se zdá, a když se k tomu přidala náročnější orientace a defekt, byli jsme rádi, že jsme tam vůbec dojeli. A nakonec jsme byli rádi i za kafe z McDonaldu, což bych nečekal, že na Kafe na kole! někdy napíšu.

Dunaj!

Petru i její kolo jsme po menším přemlouvání řidiče naložili do autobusu a už za tmy jsme vyrazili zpět do Brna. Přespali jsme několik kilometrů za Vídní pod dálničním nadjezdem a další den jsme dojeli do Brna. Samozřejmě jsme dvakrát zmokli, v kopcích jsme nadávali, ale taky jsme si dali výborný oběd a nakonec z toho bylo asi 340 kilometrů. Příjemná punková projížďka!

Cyklokavárna CBase

Po Kofi Kofi se v Brně objevilo další spojení cyklistiky a kávy. V cyklistickém obchodě CBase si teď můžete při vybírání kola posedět u kávy a dalších nápojů, součástí obchodu je totiž kavárna. A kávu tam mají od Coffee Clubu, takže se dá předpokládat, že by to nemuselo být úplné zklamání. Rozhodně se tam chystám.

Foto CBase.

Spojení kavárny a něčeho dalšího se mi líbí, v Brně podobný koncept najdete ještě na údolní v Kafe do vany, které spojuje koupelnové studio a kavárnu. V Praze určitě stojí za pozornost stylový Koloniál, což je ale spíš pub.

A na závěr se ještě mrkněte na Scuk očko, píšou o Brně!

Zrnka nejen z Brna 3

Trvalo to dlouho, ale jsou tu další Zrnka. Začnu pozvánkou na pokračování Ultimate Coffee Smackdown v Café Mitte. Pokud nevíte, co to je, přečtěte si moje  nebo Majkovo  shrnutí a podívejte se na krátké video. Tentokrát se bude soutěžit v přípravě ledové kávy a snad přijedou i soutěžící z Prahy. Pravidla budou opět velmi uvolněná, pokud vůbec nějaká budou. Soutěžit se bude 17. srpna 2012 přímo v Mitte a přihlásit se můžete na emailu marian@cafemitte.com. Minulý Ultimate Coffee Smackdown byl moc fajn, takže rozhodně doporučuji soutěžit. Nápadů na cold drip je na internetu spousta a atmosféra bude určitě přátelská, takže se nemusíte bát. Zkrátka nepřijdete ani jako diváci - bude to zajímavá podívaná a připravené kávy budete moci i ochutnat. Já se tentokrát bohužel nezúčastním, přednost tentokrát dostala hudba atmosféra.

Zdroj: Café Mitte

A když jsme u toho Mitte, ve středu jsem se tam stavil na espresso z bulharské pražírny My Gourmet Cafe a bylo to velmi příjemné překvapení. V Mitte, stejně jako v Coffee Fusion, se často objevují kávy, které jinde neochutnáte, takže doporučuju sledovat pozvánky na jejich sociálních sítích.

Další kavárnou, která v Brně stojí za pozornost, je Encounter. Ani nevím proč, ale tahle kavárna mi vždycky přišla trochu nenápadná. Přitom třeba na snídaně je to skvělé místo a kvalitě kávy věnují velkou pozornost. V červnu dokonce ve spolupráci se Sibyliatkem z Kavalérie (kterou tam občas můžete potkat za barem) uspořádali cupping. Sešlo se na něm několik zajímavých káv, včertně vzorku ze Square Mile Coffee. Byl to můj teprve druhý cupping v životě a rozhodně mám co trénovat. Přesné rozpoznání a především pojmenování chutí není vůbec jednoduché. Další cupping je naplánovaný na 24. července, ale myslím, že kapacita už je naplněná.

V létě hodně jezdím na hudební a jiné festivaly a většinou řeším problém, kde si dát dobrou kávu. Třeba v Kutné hoře nebo v Ostravě to není problém, ale co když je do dobré kavárny daleko? Na mnoha festivalech potkáte Kafekáru, ale jejich pojetí kávy má k ideálu hodně daleko. Espresso připravují na automatických kávovarech a většinou je z toho bazén hnědé, hořké a řídké tekutiny. Když ale někde uvidíte krásně vyzdobený stan All Star Bar, máte vyhráno. Espresso sice nedělají, ale můžete si vybrat ze všech možných alternativních způsobů přípravy od Haria V60 po vacuum pot a také z několika variant ledové kávy. V Boskovicích měli v nabídce několik jednodruhovek od La Bohéme Café. A taky širokou nabídku rumů a špičkových absinthů včetně tradiční přípravy s absinthovou fontánkou, ale to sem nepatří.

Pokud byste náhodou měli málo čtení o kávě, doporučuji prozkoumat Sprüdge a Dear Coffee I Love You. Jsou sice zaměřené na severoamerickou kávovou scénu, ale je to opravdu zajímavé čtení.

Update: Vzhledem k tomu, že jsem si jako vždy neudělal osnovu, zapomněl jsem na dvě důležité věci. Barista Michal Stec, kterého můžete potkávat za barem v Mitte, má taky blog a můžete si tam přečíst třeba o World of Coffee ve Vídni. A druhá věc: právě finišuje 99. Tour de France a zanedlouho začne Olympiáda. Všude spousta cyklistiky.

Máte nějaké letní kávové zážitky? Pokud ano, podělte se o ně v komentářích.

World Barista Championship a World Brewers Cup 2012

Ve Vídni skončila letošní nejvýznamější kávová akce (alespoň co se týká výběrové kávy) World of Coffee Vienna 2012 a já můžu jen závidět těm, kteří se tam byli podívat. Mám radost, že z brněnské kávové scény jich nebylo zrovna málo. Já jsem díky skvělému video pokrytí celé akce mohl to nejdůležitější sledovat online. Díval jsem se hlavně na World Barista Championship a World Brewers Cup. Na přednášky z cyklu Tamper Tantrum se ještě chystám, protože podle mnoha ohlasů byly tím nejzajímavějším, na co se ve Vídni dalo jít podívat.

Jak už jsem psal, reprezentoval nás Adam Neubauer (World Barista Championship - 34. místo), Jakub Hartl (World Brewers Cup - nepostoupil do finále, Coffee in Good Spirits a Latté Art) a Jan Komárek (Cup Tasting - 11. místo). Adam měl krásnou a klidnou prezentaci, ale dostal penalizaci za překročení časového limitu o 4 vteřiny. Ale ani bez penalizace by to na semifinále asi nestačilo. Prezentace Jakuba Hartla byla technicky v pořádku, ale trochu bez nadšení, což samozřejmě na postup do finále nestačilo. Nesmím zapomenout ani na Petru Veselou, která hodnotila soutěžící z pozice senzorické rozhodčí.

Určitě se podívejte na finále World Barista Championship a především na finále World Brewers Cup. Titul World Barista Champion letos získal Raul Rodas z Guatemaly, tedy druhé vítězství pro zemi s produkcí kávy v řadě. Já jsem fandil Fabrizio Sención Ramírezovi z Mexika, který měl perfektní prezentaci a krásný knír (nakonec skončil druhý) a Irovi Colinu Harmonovi, který byl neuvěřitelně vtipný (skončil třetí).

World Brewers Cup naprosto zaslouženě vyhrál Australan Matt Perger, který předvedl neuvěřitelně precizní drip. Použil geishu z Panamy a skleněné Hario V60 s klasickým papírovým filtrem. Kávu ale namlel o něco jemněji, než je u filtrované kávy běžně zvykem. Za normálních okolností by taková káva byla přeextrahovaná, ale Matt použil velmi jemné sítko, aby z kávy vyloučil příliš malé částice, které přeextrahovanost způsobují, což je naprosto nový přístup ke dripu. Problém s příliš rychlým protékáním kávy skrz filtr vyřešil tak, že na kávu každých 30 vteřin nalil 50 mililitrů vody. Káva se tak extrahovala rovnoměrně celé 3 minuty. Místo klasických 17 gramů použil pouze 12,8 gramů. Určitě se na jeho vystoupení podívejte, je to paráda.

V průběhu mistrovství se dalo vysledovat několik zajímavých trendů. Mnoho baristů nejen z producentských zemích svou soutěžní kávu objevilo přímo v místě, kde se pěstuje a mnoho si ji také vlastnoručně upražilo. Velký důraz byl kladen na mléko, často pocházelo od malých producentů a bylo pečlivě vybráno, aby se v cappuccinu snoubilo s chutí espressa. V Brewers Cupu zase soutěžící kladli důraz na vodu, například Matt vybíral ze šesti značek balené vody.

Postřehy přímo z Vídně od Jaknakávu.eu., kde by se brzo měly objevit i fotky.

World of Coffee Vienna 2012

Až do pátku se ve Vídni koná World of Coffee 2012 a součástí je i World Barista Championship (mistrovství světa baristů, kam postupují nejlepší baristé z jednotlivých národních soutěží) a World Brewers Cup (to samé, ale se zaměřením na alternativní metody přípravy kávy).

Pokud se do Vídně nedostanete, můžete všechna vystoupení sledovat online. Je to vzrušující podívaná, časový limit je 15 minut a soutěžící musí připravit 4 espressa, 4 cappuccina a 4 vlastní nápoje (základem musí být minimálně espresso). Hodnotí se snad úplně všechno, hlavně však samozřejmě chuť nápojů a prezentace. V posledních letech se v této soutěži klade velký důraz na původ kávy, takže soutěžící často popisují, jak svou soutěžní kávu objevili.

Včera soutěžil nejlepší český barista roku 2012 Adam Neubauer z Coffee Lounge, měl moc hezkou prezentaci, ale bohužel o 4 vteřiny překročil časový limit. V Brewers Cupu, Latté Artu a v Coffee in Good Spirits nás bude reprezentovat Jakub Hartl, v Cup Tastingu Jan Komárek. Kafe na kole! drží palce!

Souboj brněnských kávových nadšenců: Ultimate Coffee Smackdown

Majko z Café Mitte se rozhodl uspořádat malou soutěž v alternativních metodách přípravy kávy. Po počáteční nejistotě, jestli se vůbec někdo přihlásí a jak to celé dopadne, se Ultimate Coffee Smackdown začalo slibně rozvíjet. A přesně takovouhle akci brněnská kávová scéna (což je samozřejmě sociální konstrukt, ale mě se ten pojem prostě líbí) potřebovala!

Miniaturní rozměr kavárny nakonec vůbec nevadil, možná i díky němu byla atmosféra správně rodinná a snad každý se cítil jako doma. Já jsem cítil především nervozitu, ale zároveň jsem měl radost, kolik lidí se přišlo podívat a ochutnat. Kolem 19. hodiny už před kavárnou na chodníku postávalo a klábosilo několik hloučků fanoušků a kávových nadšenců, odhadem asi 25 lidí. Foodblogeři, baristé z Mitte, Podnebi a z Kofi-kofi a určitě i spousta dalších. Ve srovnání s oficiálním Brewers Cupem v Praze celkem dost lidí. A diváci se rozhodně nenudili, nejen, že dostali ochutnat každou soutěžní kávu, ale i samotné vaření a prezentace byly napínavé a zábavné (teda ta moje tak zábavná a napínavá nebyla).

Jak to v Mitte vypadalo, vám přiblíží tohle video. Fotky budou taky (ne moje).

Soutěž neměla žádná pravidla, ani časový limit na přípravu (myslím, že například příprava v džezvě by se do 10 minut nevešla). V porotě seděl Jarda Tuček z Doubleshot.cz (který také věnoval ceny) a Michal Kocman z Coffee Fusion. Měla přijet i Terezka Balá z Mého šálku kávy, ale nakonec jí to bohužel nevyšlo. Hodnotila se pouze chuť výsledného nápoje.

Jako první nastoupil Honza Pačes s aeropressem. Kvůli soutěži si nechal poslat kávu od Square Mile Coffee, ale bohužel nedorazila včas, takže nakonec vařil Doubleshot.cz. Zvolil klasickou přípravu bez otáčení aeropressu. Káva měla dost výrazné tělo, ale celkově byla chuť celkem vyvážená.

Další na řadě byl Petr Chutný se svým vlastním DIY vacuum potem a kávou z Café del Saggio. Mitte se v tu chvíli proměnilo v chemickou laboratoř a Petr vysvětlil divákům princip fungování vacuum potu. Teplotu měřil multimetrem a ke slovu se nakonec dostalo i ExtractMojo Jardy Tučka. Káva byla trochu podextrahovaná, protože do spodní baňky nestekla dost rychle. Ale podívaná to byla pěkná!

Jako třetí nastoupil Jirka (?) Martin Hon (omlouvám se a díky za upřesnění) s Hariem V60-02. Kávu, kterou připravoval, prozradil až při samotné prezentaci: Panama Geisha, Hacienda La Esmeralda od La Bohéme Café. Naprostá pecka. Při samotné přípravě ale trochu podcenil nahřátí a promytí filtru a také teplotu vody a výsledný nápoj tak byl trochu přeextrahovaný a se silným tělem. Nakonec se umístil na třetím místě.

Čtvrtý na řadě Byl Michal Stec z Podnebi. Připravil si džezvu se vším všudy - vaření na hořáku, krásné šálky, kardamon, cukr s melasou a káva od Gill's Coffee. Podle mě nejlepší prezentace ze všech. Při prvním varu sebral z džezvy pěnu, kterou přendal do šálků a kávu nechal ještě dvakrát dojít téměř k teplotě varu. Smysl pro detail mu rozhodně nechybí. Bylo z toho druhé místo.

Nakonec jsem za bar nastoupil já. Teda, tak nervózní už jsem dlouho nebyl a moje prezentace nebyla nic moc. Ale měl jsem svoje věrné Hario V60-02 a především výbornou Brazílii od Tima Wendelboa z Osla. Jo, kafe z jedné z nejlepších pražíren na světe (díky, Jani)! Ideál, ke kterému jsem se snažil alespoň přiblížit, byl šálek naprosto čisté, vyvážené a komplexní kávy. Snažil jsem se nepodcenit žádný detail a dal jsem si záležet na nastavení mlýnku (zkušební káva byla o fous slabší, než bych chtěl, a tak jsem při soutěži nastavil o dva stupně jemnější mletí), na teplotě vody (samozřejmě jsem měl teploměr) a na správném postupu přípravy (včetně rozhrnutí kávy před prvním zvlhčením, což normálně nedělám, ale teď už budu, slibuju).Trochu neskromně si myslím, že se mi to celkem povedlo, výsledek mi moc chutnatl. Naštěstí byla spokojená i porota, takže jsem vyhrál.

Ultimate Coffee Smackdown byla perfektní akce (bez ohledu na moje první místo) a jsem moc rád, že se tam sešlo tolik lidí se stejným zájmem. A podle všeho by neměla být poslední, na léto se chystá něco podobného, ale tématem bude ledová káva.

A jak se soutěž líbila vám?

Ultimate Coffee Smackdown v Mitte - čtvrtek 24. 5. 2012!

Update: Takže Ultimate Coffee Smackdown v Mitte už dnes (24. 5. 2012) v Mitte. Přijďte fandit!

V Café Mitte se chystá velká kávová taškařice. Už podle názvu Ultimate Coffee Smackdown a první vizuální upoutávky se dá vytušit, že rozhodně nepůjde o naleštěnou oficiální soutěž typu Barista roku (nic proti nim, jsou potřeba, ale tohle zkrátka bude na úplně jiné vlně). Moc podrobností zatím není a datum ještě není určené, ale hlásit můžete na marian@cafemitte.com.

Ultimate Coffee Smackdown je určen všem kávovým nadšencům, kteří se zabývají alternativními způsoby přípravy kávy. Cílem soutěže je dát dohromady kávové geeky z Brna a okolí (a podle mě taky navázat na aktivity Coffeespecialist, kteří jsou jaksi neaktivní a nebo jsou aktivní v Praze). Takže povoleno je všechno kromě espressa. A pravidla prý nejsou, takže si nabruste lokty. Já už brousím.

Kafe od Tima Wendelboa v Mitte!

Kavárna Mitte nedávno slavila první narozeniny s kávou od Square Mile Coffee a tamní baristé slibovali další překvapení, které nás zanedlouho čeká. A už je tady! Bude to káva od Tima Wendelboa z Osla, což je v oblasti výběrové kávy světová špička. (Já to věděl...) Když jsme před rokem cestovali po Norsku, u Tima jsme se samozřejmě stavili a byl to krásný zážitek. Přímo v malé kavárně/pražírně jsme ochutnali vynikající espresso a aeropress a odvezli jsme si balíček skvělé Etiopie.

Mitte zatím neprozradilo, jaká káva to bude, ale to je celkem jedno. Bude skvělá a já už se moc těším!

Zrnka nejen z Brna 2

A jsou tu další zrnka nejen z Brna. Začnu těmi méně čerstvými: chátrající funkcionalistickou zastávku MHD na Obilním trhu oživí kavárna.Zatím je to jen projekt, ale už teď vypadá velmi sympaticky. Snad si kromě designu a různých tramvajáckých detailů dají záležet i na kvalitě kávy. A nezapomeňte, že jednu Zastávku už v Brně máme (a teď opravdu nemyslím tu u Brna). Když jsem tam nedávno byl, dostal jsem vynikající cappuccino a zaslechl jsem něco o alternativních metodách přípravy a jednodruhových kávách. Tak třeba už brzy.

A zase ten Rotor. Kromě něj se do žebříčku 10 nejlepších kaváren, který podle hlasování odborníků sestavily Hospodářské noviny, z brněnských kaváren dostalo už jen Coffee Fusion. A z mimopražských pouze Café Fara a Kavárna na Kozím plácku. Názor si udělejte jako vždy sami, ale...

Pár týdnů už má otevřeno zrekonstruované Tivoli - café tradizionale. Rozhodně doporučuji navštívit, ale bohužel ne kvůli kávě (klasická italská hořká směs, inu tradizionale, že). Na jídle a na servisu si dávají záležet. A navzdory tomu, že kavárna je přímo na rušném Konečného náměstí, uvnitř nejsou slyšet ani projíždějící tramvaje.

V Praze dnes začalo Mistrovství baristů České republiky 2012 a máme tam minimálně jedno želízko z Brna. Vladimíra Vyjídáčková reprezentuje Café Mezzanine a bude soutěžit v Coffee in good spirits. Fandím taky Terezce Balé a Danielu Wellerovi z Můj šálek kávy. A vlastně tam máme ještě jiné želízko - jedním z hlavních partnerů je Kofi Kofi. Mimochodem, Mistrovství pořádá Kávová komora České republiky (pořád nevím, co to vlastně je), ale v porotě naštěstí sedí Petra Veselá. Pojedete se do Prahy podívat?

Café Mitte zítra (20. dubna) slaví první narozeniny. Slavit se bude s brazilskou kávou Fazenda Sertao od Square Mile Coffee a připraveny jsou i další dvě kávy, ale na ty se dostane až v příštích dnech.

A dneska přijeďte na Velkou jarní cyklojízdu Brno. Budu špuntovat.

Nová brněnská pražírna 2

S kolegyní Sibyliatko z Kavalérie (mimochodem teď mají sérii článků o londýnských kavárnách, závidím) jsme se shodli, že Gill's Coffee praží hodně tmavě. U mojí kávy (Costa Rica) se to ještě dalo ustát, ale řekl jsem si, že pokud chci světlejší pražení, musím o tom pražičům z Gill's říct. Takže jsem jim napsal email a překvapila mě velmi vstřícná odezva.

Dostal jsem pozvání do pražírny, odkud jsem si odnesl vzorky Guatemaly upražené na tři různé stupně (střední je srovnatelný s pražením Doubleshotu). Další den jsem přímo v pražírně ochutnal espresso ze čtyř různě světlých stupňů kávy z Costa Rica.

Různé stupně pražení - Costa Rica.

Takže pokud stojíte o světle praženou kávu od Gill's, není nic jednoduššího, než jim napsat. Rádi vám vyjdou vstříc a dostanete přesně takovou kávu, jakou chcete. Jasně, že bych byl radši, kdyby pražili rovnou trochu světleji, ale odvážím se tvrdit, že v Brně v současné době není lepší pražírna.

A jak teď čtu na jejich stránkách, můžete si objednat prohlídku pražírny. Půjdete?

Nová brněnská pražírna

Jak jste možná zachytili na sociálních sítích (já poprvé jako tweet Kavalérie), dole na Veveří se zrodil další zajímavý podnik. Tentokrát to není restaurace, bistro, ani kavárna, ale rovnou pražírna výběrové kávy! Jmenuje se Gill's Coffee a mám to do ní asi 150 metrů.

Jak si můžete přečíst na jejich povedené webové prezentaci, zpracovávají pouze single origin kávy z různých koutů světa. Single origin v tomto případě znamená, že známe zemi, oblast a občas i farmu, odkud káva pochází, a způsob zpracování. Výběr je poměrně široký, aktuálně sedm druhů, ale nabídka samozřejmě záleží na tom, co se podaří koupit. Kávu si můžete koupit na e-shopu (doručení Českou poštou, nebo osobní převzetí), případně osobně v Borgo Agnese na Anenských terasách, v Petit Cru vedle Koishi a také přímo v pražírně na Veveří 9 (budova Konzulta).

A právě přímo do Gill's Coffee jsem si pro kávu šel já, protože to mám nejblíž. Pražírna je schovaná v budově Konzulta a venku nemají žádnou nápadnou ceduli, takže jsem chvilku hledal. Paní recepční mi po dotazu na pražírnu telefonicky zavolala slečnu pražičku. Ta mě do pražírny odvedla a ukázala mi nabídku kávy a také kde a na čem se praží. Mají to tam útulné, takže určitě doporučuji zajít si pro kávu přímo tam, protože do pražírny se nepodíváte každý den a navíc vám s výběrem mohou poradit.

Balení je hezké a má i jednosměrný ventil. Škoda, že není  uzavíratelný.

Teď už ke kávě - vybral jsem si Costa Ricu SHB Miralinda Especial, 250 gramů za 210 korun. Káva je pražená hodně do tmava, ale byl jsem upozorněn, že je určená na espresso. Ale i jako jednodruhové espresso mi přijde upražená až moc. Když jsem si ji vařil na své standardní konfiguraci (aeropress, 17 gramů kávy, hrubost mletí něco mezi french pressem a filtrem, voda asi 95°C, extrakce 1 minuta a pak stlačení), byla hodně hořká, silná a nebyla v ní cítit žádná další chuť. Takže jsem změnil taktiku, vodu jsem nechal odstát o 20 vteřin déle (odhaduji teplotu asi 91°C) a také jsem zkrátil extrakci přibližně na 40 vteřin. A chuť byla hned komplexnější. Každopádně poučení pro příště: vzít si něco světlejšího.

Praženo opravdu do tmava. A po zalití kvete jako divá.

Projekt Gill's Coffee rozhodně vítám. Ne že bych měl něco proti Doubleshotu, La Bohéme Café a dalším pražírnám výběrové kávy, ale jsem rád, že máme jednu konečně i v Brně. Půjdete se do Gill's Coffee podívat?

Zrnka nejen z Brna 1

Často narazím na zajímavé novinky ze světa kávy nebo cyklistiky, ale přijde mi zbytečné každé z nich věnovat vlastní článek. A na Twitter je to zase moc dlouhé. Proto se tu čas od času objeví článek složený z krátkých a spolu nesouvisejících novinek. (Oslí můstky budou!) Pojmenoval jsem to Zrnka nejen z Brna a budu to postupně číslovat. Ne, ten název není zrovna nejoriginálnější, ale na to si zvyknete. Taky jsem vytvořil štítek zrnka, pod kterým tyhle články najdete.

Nečekal bych, že tady budu psát o Starbucks, ale tenhle článek je natolik zajímavý, že musím. Starbucks se v Amsterdamu chystá otevřít The Coffee Experience Laboratory - Starbucks The Bank. Banka, protože tahle kávová laboratoř se nachází v bývalém sejfu. Nejen, že design interiéru vypadá naprosto úžasně, ale celý koncept rozhodně stojí za pozornost. Káva by v The Bank měla být pojímána jako divadlo. Ze všech míst je prý dokonalý výhled na bar, kde je připravena dvojice špičkových kávovarů La Marzocco a také několik zařízení na přípravu překapávané kávy. Kdoví, jestli tu Starbucks bude nabízet i kávy od jiných pražíren?

A když už jsem psal o La Marzocco, v Praze je v provozu Strada, jeden z nejlepších espresso kávovarů na světě. V případě zájmu si ji v pražské pražírně Coffee Source můžete prohlédnout, nebo dokonce vyzkoušet.

Další špičkový kávovar můžete obdivovat v karlínské kavárně Můj šálek kávy. Je to Mirage od Keese van der Westena. Kavárnu Můj šálek kávy nedávno převzal Doubleshot.cz a koncept se trochu změnil. Stále se tu vaří ze špičkové kávy, ale každý měsíc je věnovaný jiné metodě přípravy. V únoru to byl french press a v březnu můžete ochutnat kávu z chemexu. Ve stálé nabídce je espresso a další z něj odvozené nápoje. Dřív byla ve stálé nabídce káva filtrovaná na Hariu V60 a na nízkém baru stál krásný dřevěný drip bar. Ale sledovat Terezu Balou při práci s několika chemexy byla radost a vé šedesátky se třeba vrátí v dubnu.

Tento týden jsem se náhodou ocitl v restauraci Grill House a hádejte, na čem tam dělají espresso? Na legendárním kávovaru Faema E61. Kávu jsem tam zatím nechutnal a moc šancí na THE shot jim nedávám. Ale kdoví, třeba překvapí. Chudák Faema je schovaná za barem, takže pokud si ji chcete prohlédnout, raději zajděte třeba do Kafe do vany, kde je na ni krásně vidět.

Dobrou zprávou je, že Graciano Cruz zase přijede do Brna povídat o svých dobrotách z farmy Los Lajones. Určitě bude i ochutnávka. Celé se to koná ve čtvrtek 29. března ve Spolku, takže tentokrát snad bude víc místa. Asi v tom má prsty Doubleshot.cz.

Další dobrou zprávou je, že značka Favorit je znovu naživu. Zmínka o konceptu městkých kaváren je víc než zajímavá. Psal jsem jim žádost o další informace a jakmile je dostanu, určitě se s vámi podělím.

A nakonec: v Café Mitte můžete ochutnat dvě různé kávy připravené na Hariu V60 (2x250 ml) za 95 korun. Jmenuje se to Indiana Jones set. Caffé Minor expanduje do Prahy. Nová provozovna se jmenuje Nová syntéza a najdete ji v Národní galerii. Těšit se můžeme na custom build vacuum poty a další vychytávky. Zdravíme a držíme palce!

Víte o nějakých kávových a cyklistických novinkách, na které jsem zapomněl? Rád je zveřejním v příštím díle Zrnek. Nejen z Brna.

Ostrava - Krakow - Vídeň

Delší dobu jsem Kafe na kole! tak trochu zanedbával, ale mělo to svůj důvod. Týden jsem byl na východě Polska v Bieszczadech (zimní divočina na Konci swiata), po návratu jsem měl pár dní na dohnání restů a ve čtvrtek jsem jel do Vídně (ehm, na koncert Justice, ehm). Před odjezdem do Polska jsem ještě v Mitte stihnul ochutnat několik káv z Intelligentsie, ale bohužel jsem nestihnul Analog Espresso směs, která je prý skvělá. Doufám, že jste také pilně ochutnávali. Mimochodem, v Mitte je ode dneška (úterý 28. února) nečekaně k ochutnání Colombia Bella Vista Narino od Square Mile Coffee (prý velmi sladká, já ji půjdu zkusit za chvíli) a Colombia Oporapa od Hasbean. Šup tam!

Překápko v Ostravance.

Cestou do Polska jsme se stavili v Ostravě, kde jsme navštívili kavárnu Ostravanka. V létě během Colours of Ostrava jsem tam trávil nejedno dopoledne. Kávu mají pouze od La Bohéme Café a připravují espresso a překápko. Na výběr byly zrovna tři kávy, takže jsem si chtěli dát od každé jednu překapávanou. Když nám barista oznámil, že jako překapávanou dělají jen jednu a zbytek je určený na espresso, byli jsme mírně rozpačití. Pak mi ale došlo, že nepoužívají žádnou ruční překapávací metodu (Hario V60, Chemex), ale mají pouze jeden elektrický překapávač. Ostravanku už mám celkem prověřenou, není to špičková kavárna, ale rozhodně vysoký nadprůměr. Ještě mě čeká návštěva Greenline.coffee, ale to zase někdy příště.

Interiér je v Ostravance útulný.

Bar s výběrem desertů.

Další zastávka byla v Krakowě, kde jsem chtěl navštívit několik kaváren, ale nakonec jsme stihli jen Blueberry Coffee v židovské čtvrti. Nebyla to ideální volba, espresso nic moc a ani prostředí mi úplně nesedlo (a to mám fialovou celkem rád).

Grosser Brauner v Café Hawelka.

O dva týdny později jsme jeli do Vídně. Vídeň je díky svým kavárnám známá, ale místní kávová kultura je například od italské, nebo skandinávské naprosto odlišná. Zapomeňte na českou vídeňskou kávu s kopcem šlehačky (často polystyren ze spreje). Vídeňáci si dávají svou Wiener Melange (káva na bázi cappuccina), Grosser Brauner (velká káva s mírně napěněným mlékem) a další specifické kávové nápoje a na nějaké italské espresso, nebo dokonce překapávanou kávu tam nenarazíte. Jedou si prostě to svoje.

Custom šálek s podpisem zakladatele.

Zrnitý detail z druhé strany.

První zastávka byla v Das Möbel, což je krásné spojení kavárny a obchodu s nábytkem (odtud název Das Möbel). Sedí se na různých židlích a u různých stolků, a když se vám některý kus nábytku líbí, můžete si ho rovnou vzít domů objednat. Kávy jsou tradičně vídeňské, ale zajímavá je místní nabídka jídel. Kolem oběda tu funguje teplý bufet, každý den je k dostání nějaká vydatná polévka (my jsme měli mrkvový krém) a na výběr jsou i tousty a panini. Pokud se chcete za přijatelnou cenu dobře najíst, je Das Möbel to pravé místo.

Večer je v Café Hawelka živo.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani Café Hawelka, což už je taková (turisty vyhledávaná) místní památka. Není to tak dávno, co jsem psal o odchodu zakladatele Leopolda Hawelky, ale ani po jeho úmrtí se v Café Hawelka nic nezměnilo. Vídeňská káva, plno turistů, ale i místních, večerní šrumec, české buchty a nezapomenutelná atmosféra. Rád se tam vrátím pokaždé, když do Vídně přijedu. A letos jsme stihli i ochutnat Sacher dort přímo v hotelu Sacher. Lahůdka.

Pokud jste nedávno byli v některé evropské metropoli, nebo se na cestu chystáte, neváhejte se o své kávové zážitky podělit v komentářích.

Institut kávy a Týden: "Turek" není horší než espresso

Před chvílí jsem si přečetl článek o kávě na webu časopisu Týden (via Cuketka.cz) s nadpisem "Turek není horší než espresso" a nestačím se divit (takzvaný pocit WTF?). Dohledal jsem si i stránky Institutu kávy a tiskovou zprávu, ze které článek vychází. Samotnou studii se mi bohužel najít nepodařilo, určitě by to taky bylo zajímavé čtení.

Jasně, ne všechno, co se tam píše, jsou blbosti. Ale co věta "Hajšlová přitom doporučovala při koupi kávy soustředit se především na známé nejprodávanější značky, které zaručují kvalitu." a hned další "Posoudit kvalitní kávu člověk může i podle aromatu."? Paní Hajšlové a všem z Institutu kávy bych doporučil ochutnat nějakou kvalitní jednodruhovku a srovnat ji připravenou jako espresso, překápko a českou zalévanou ("turka"). Potom ať posoudí kvalitu podle aroma.

Intelligentsia v Mitte

Foto by Café Mitte.

Jak jsem psal minule, v Café Mitte v těchto dnech můžete ochutnat kávu od jedné z nelepších pražíren na světě, od americké Intelligentsia Coffee. Ode dneška (čtvrtek 9. 2.) do vyprodání je na dripu (manuální překapávač Hario V60-01) a na french pressu Ethiopia Shegole. Zítra (pátek 10. 2.) můžete ochutnat legendární směs Classic Black Cat Espresso (direct trade kávy z Brazílie a Etiopie, obsahuje odrůdy Yellow Bourbon, Mundo Novo a Catuai). V sobotu 11. 2. ochutnáte směs Analog Espresso (kávy ze dvou brazilských farem, odrůdy Bourbon a Mundo Novo). Všechny budou zaručeně výborné, takže doporučuji (a nejsem sám)! Pro sebe jsem si z Intelligentsie objednal organickou Bolivii Anjilanaku, kterou za chvíli půjdu ochutnat (chystám se použít Aeropress).

V Mitte stále můžete ochutnat i Colombii Café de Sandoná a Brazílii Fazenda Feijom od londýnské pražírny Monmouth Coffee. Zatím jsem měl Fazendu Feijom na dripu a rozhodně doporučuji, chuťově je to typická Brazílie s tóny čokolády, ale velmi jemná. Ovšem Mitte samozřejmě není jediná brněnská kavárna, kde se dají ochutnat vynikající kávy od předních světových pražíren. Do Coffee Fusion si často nechávají posílat kávy z londýnské Square Mile Coffee. O této kavárně se chystám napsat samostatný článek.

V sobotu ráno odjíždím na týden do Polska a kromě běžkování a sněžnicování se chystám navštívit i nějaké kavárny v Ostravě a v Krakowě. A pokud se v pořádku vrátím, určitě o tom něco napíšu.

A nakonec tahle kráska. Doubleshot.cz už si prý nechal poslat vzorky a určitě je budou mít v nabídce, jenom zatím neprozradili kdy. Těším!

Co se chystá v Minoru a v Mitte

Caffé Minor si pro nás připravilo ochutnávku espressa z nové bulharské pražírny My Gourmet Café. Chtěl jsem si o téhle pražírně přečíst víc, ale stránky mají jen v azbuce. Google překladač! Podle internetové prezentace mají podobnou filosofii jako Doubleshot.cz - nabízet kvalitní, čerstvou a dostupnou kávu. Nabídku mají rozdělenou podle zemí, odkud káva pochází, a trochu jsem se bál, ža vlastně nabízí směsi odlišené pouze zemí původu. Naštěstí to byl jen první dojem, po rozkliknutí se o kávě dozvíte téměř vše, včetně nadmořské výšky a polohy farmy. Jejich espresso můžete v minoru ochutnat dnes a zítra (středa 1. 2. a čtvrtek 2. 2.) vždy v odpoledních hodinách.

A když už jsme u toho Minoru... Zítra (čtvrtek 2. 2.) se tam od 10 hodin koná výběrové řízení na baristu. Hlavní bude pohovor, ukázka dovedností je dobrovolná. Dost jsem uvažoval, že bych to šel zkusit, ale nakonec z jistých důvodů nepůjdu. Nakonec jsem tam šel, tak uvidím, jak to dopadne. Mám z toho celkem dobrý pocit.

Café Mitte si také připravilo jednu ochutnávku a nebojím se napsat, že exkluzivní. Opravdovou pecku. A musím se pochlubit, že jsem se na umožnění téhle ochutnávky podílel. Snad už to můžu prozradit, bude to několik káv z americké pražírny Intelligentsia Coffee. Tahle kultovní pražírna patří k takzvané velké trojce třetí kávové vlny (spolu se Stumptown Coffee Roasters a Counter Culture Coffee) a rozhodně je to jedna z nejlepších pražíren na světě. Bohužel ale kávu neposílají do Evropy. Naštěstí se sem ale ze Spojených států chystá kamarád mého kolegy, který nám lahůdky z Intelligentsia Coffee přiveze.

Těšíte se?

Praha: Můj šálek kávy a Café Prádelna

Každá cesta do Prahy pro mě znamená i návštěvu některé ze zdejších kaváren. Tentokrát jsme jeli slavit narozeniny, ale čas jsme si udělali i na Můj šálek kávy a Café Prádelna.

Můj šálek kávy je můj šálek kávy.

O kavárně Můj šálek kávy se hodně píše a mluví už od jejího otevření a mě zajímalo, jestli je opravdu tak skvělá, jak tvrdí recenzeti a blogerky. Můj šálek kávy je vlajková kavárna Doubleshotu se správně připraveným espressem (neověřoval jsem), ale především s jednodruhovkami připravenými na krásném drip baru. Takže překapávaná Panama Los Lajones Honey byla celkem jasnou volbou a rozhodně nás nezklamala. Škoda jen, že obsluhující slečna asi měla špatný den a nebyla zrovna nejpříjemnější. Prostředí (a atmosféra) je naopak velmi příjemné, staré psací stroje, knihy, černobíle fotky, ale přesto to tam působí moderně.

Vzorný servis: káva ve skleněné karafě a vodovoda zdarma.

Baristu za nízkým barovým pultem byla radost sledovat. Objednávky na espressa se střídaly s překápky a barista neustále zaléval čtyři Haria V60, nebo si hrál s touhle kráskou. V Šálku také prý výborně vaří, což jsme ale nevyzkoušeli. Příště.

Custom drip bar se čtyřmi Hario V60.

I po této krátké a nepříliš důkladné návštěvě si troufám napsat, že Můj šálek kávy patří mezi nejlepší kavárny, které se u nás dají navštívit. Takhle nějak si představuju severskou nebo londýnskou kávovou scénu.

Další na řadě bylo Café Prádelna. Hned na úvod vás musím varovat: pokud chcete skvělou kávu, běžte raději jinam. Objednané espresso jsem dostal v šálku na cappuccino, objemem to sice nebyl klasický bazén, ale přesto ho bylo až moc na úkor chuti, která byla hodně hořká a rozhodně to nebyla čistá arabika.

Na dalších věcech si ale v Prádelně dávají záležet. Jablečný koláč byl nadýchaný a velmi dobrý. Také tam dělají domácí zmrzlinu, různé krémy a zázvorovou limonádu. Kavárna je malá, ale velmi útulná, k tomu přispívá i jednoduchý design s bílými stěnami a dřevěnými doplňky. Určitě stojí za návštěvu.

A na závěr: v Praze si můžete půjčit kolo!

Liberta style půjčovací kola.

Půjčovací automat na solární pohon. Hezké.