pondělí 23. ledna 2012

Praha: Můj šálek kávy a Café Prádelna

Každá cesta do Prahy pro mě znamená i návštěvu některé ze zdejších kaváren. Tentokrát jsme jeli slavit narozeniny, ale čas jsme si udělali i na Můj šálek kávy a Café Prádelna.

Můj šálek kávy je můj šálek kávy.
O kavárně Můj šálek kávy se hodně píše a mluví už od jejího otevření a mě zajímalo, jestli je opravdu tak skvělá, jak tvrdí recenzeti a blogerky. Můj šálek kávy je vlajková kavárna Doubleshotu se správně připraveným espressem (neověřoval jsem), ale především s jednodruhovkami připravenými na krásném drip baru. Takže překapávaná Panama Los Lajones Honey byla celkem jasnou volbou a rozhodně nás nezklamala. Škoda jen, že obsluhující slečna asi měla špatný den a nebyla zrovna nejpříjemnější. Prostředí (a atmosféra) je naopak velmi příjemné, staré psací stroje, knihy, černobíle fotky, ale přesto to tam působí moderně.

Vzorný servis: káva ve skleněné karafě a vodovoda zdarma.
Baristu za nízkým barovým pultem byla radost sledovat. Objednávky na espressa se střídaly s překápky a barista neustále zaléval čtyři Haria V60, nebo si hrál s touhle kráskou. V Šálku také prý výborně vaří, což jsme ale nevyzkoušeli. Příště.

Custom drip bar se čtyřmi Hario V60.
I po této krátké a nepříliš důkladné návštěvě si troufám napsat, že Můj šálek kávy patří mezi nejlepší kavárny, které se u nás dají navštívit. Takhle nějak si představuju severskou nebo londýnskou kávovou scénu.

Další na řadě bylo Café Prádelna. Hned na úvod vás musím varovat: pokud chcete skvělou kávu, běžte raději jinam. Objednané espresso jsem dostal v šálku na cappuccino, objemem to sice nebyl klasický bazén, ale přesto ho bylo až moc na úkor chuti, která byla hodně hořká a rozhodně to nebyla čistá arabika.

Na dalších věcech si ale v Prádelně dávají záležet. Jablečný koláč byl nadýchaný a velmi dobrý. Také tam dělají domácí zmrzlinu, různé krémy a zázvorovou limonádu. Kavárna je malá, ale velmi útulná, k tomu přispívá i jednoduchý design s bílými stěnami a dřevěnými doplňky. Určitě stojí za návštěvu.

A na závěr: v Praze si můžete půjčit kolo!

Liberta style půjčovací kola.

Půjčovací automat na solární pohon. Hezké.

úterý 17. ledna 2012

Baristický kurz a drip v Mitte

Kávu piju, píšu o ní, nutím ji svému okolí, ale umím ji správně připravit? Na alternativní metody přípravy (drip, Frenchpress, Aeropress atd.) si celkem věřím, i když mám samozřejmě pořád co zlepšovat. Výjimkou je vacuum pot, se kterým zatím nemám praktickou zkušenost. Ale co espresso? A cappuccino? A další odvozené nápoje? Moje jediná praktická zkušenost s espressem a s cappuccinem je občasné vaření na téhle Etě. A to bych asi ani neměl počítat, protože výsledný nápoj má k espressu dost daleko.

Že půjdu na baristický kurz, jsem se rozhodl už asi před dvěma lety, ale rozhoupal jsem se až před týdnem. Hledal jsem dost narychlo a rozhodnul jsem se pro kurz od Coffee Clubu. A byla to dobrá volba. Pokud vím, tak kavárna Coffee Club byla v Brně (spolu se Spolkem) první, kde se začali o kávu opravdu dobře starat a kde si tvrdě stáli za správným názvoslovím a postupem přípravy.

Kurz vede Michal Nováček, spoluzakladatel a barista Coffee Clubu, mimo jiné také mistr české republiky v latté artu v roce 2010. Kurz stojí 3500 korun a rozdělení by mělo být 4 hodiny teorie a 3 hodiny praxe. Nakonec to bylo spíš naopak, což bylo bezva a ještě jsme si na konci asi hodinu povídali o kavárnách v Brně a tak. Jeden kurz je maximálně pro čtyři účastníky. My jsme byli jen dva (spolu se mnou se školila kavárnice, která nedávno převzala Dvorek pod Petrovem, kam se v nejbližší době chystám podívat), takže přístup byl opravdu individuální.

Většina teorie pro mě byla spíše opakováním toho, co už jsem někde četl, nebo slyšel, ale i tak jsem se dozvěděl některé nové informace (třeba, že se hrníčky na espresso kávovar dávají dnem dolů, aby neměly příliš rozpálené okraje). V úvodu jsme dostali přehledná skripta a do těch jsme si mohli zapisovat poznámky.

Potom už přišla praktická část. Trénovali jsme na speciální směsi (45 % robusta), která ale byla pořád mnohem lepší, než supermarketová "káva". Pomocí váhy jsme si vyzkoušeli sílu tampování (stlačovaní kávy tamperem), která by měla být asi 20 kg, ale především pokaždé stejná. Je to docela fuška. Dalším krokem bylo správné nastavení hrubosti mletí, aby za přibližně 30 vteřin vyteklo přibližně 30 centilitrů espressa. Trvalo mi to snad šest espress, nejdřív jsem pomlel málo kávy, potom jsem pravděpodobně tampoval malou silou. Také jsme si ukázali, jaký je rozdíl mezi podextrahovanou, přeextrahovanou a správně připravenou kávou. A pak už přišlo trénování šlehání mléka na cappuccino, což není vůbec jednoduché, ale naučit se to dá. Dokonce jsme zkoušeli do pěny malovat, ale aby to k něčemu vypadalo, chtělo by to delší tréning.

Jaký je závěr? Pokud v kavárně pracujete, nebo se na to chystáte, kurz určitě stojí za to. Důležité je, abyste potom měli kde trénovat a svoje nové znalosti mohli zdokonalovat, což bohužel není můj přpad. (Takže pokud máte kavárnu a sháníte baristu, třeba na víkendy nebo na večerní směny, určitě se mi ozvěte.) A mám také podobný pocit, jako Kačka Žvýkačka: když člověk dodržuje správný postup přípravy a hygienu, dá se uvařit minimálně nadprůměrné kafe. A to je vzkaz pro všechny bazénové a šamponové podniky!

Dobrá zpráva na závěr: Café Mitte už má oficiálně v nabídce kávu na dripu. Překapávají na Hariu V60 a zatím nevím, kolik stojí. Každopádně mňam.

Krásné foto by Café Mitte.

středa 11. ledna 2012

Café Paradigma: sledujte budování nové kavárny online

Na kole i na blogu se snažím být vždy nejrychlejší, ale dnes otevřeně přiznávám, že mě konkurence dostala. Jak jsem se dočetl na Kavalérii, mezi FF a FSS vzniká nová kavárna - Café Paradigma. A mají pozoruhodný koncept, budování kavárny můžete sledovat online díky krátkým zprávám a fotkám na facebooku. A vznik kavárny můžete dokonce ovlivňovat, jméno kavárny ostatně vybrali hlasující v anketě a stejným způsobem se teď vybírá značka kávy. Naivně jsem hlasoval pro Squaremile Coffee, ale na výběr je i Doubleshot.cz a La Bohéme Café a spousta dalších značek. Podle všeho to budoucí kavárníci se svou kavárnou myslí vážně, a to je fajn. A to jsem se ještě nezmínil o tom, že součástí kavárny bude i malý prostor s pódiem otevřený všemožným druhům kultury.

Mrzí mě jediná věc. Kavárna se bude nacházet ve sklepním prostoru pod úrovní ulice. A to podle mě pro žádnou kavárnu není dobře, protože by měla být prodloužením ulice. Třeba Spolek je ale důkazem, že to může fungovat i jinak, tak uvidíme. Držím palce.

A mimochodem, včera jsem se zúčastnil základního baristického kurzu od Coffee Clubu. Ale o tom se chystám napsat samostatný příspěvek.

pondělí 9. ledna 2012

Brněnská filiálka olomoucké pražírny Henri Café

Čerstvý úlovek z brněnské kávoscény! Včera v noci Dnes brzo ráno jsem se vracel z tajného baristického školení v nejmenované brněnské kavárně a když jsem šel po ulici Milady Horákové, všiml jsem si výkladní skříně s nápisem Henri Café. Protože bylo opravdu pozdě brzo, vizuální informace dorazila do mozku až po pár krocích. Vrátil jsem se a po ověření otvírací doby jsem se rozhodnul pro ranní návštěvu.

Henri Café. A před ním dva dopravní prostředky. Nápověda: můj má jen jeden převod.

Olomoucká pražírna Henri byla založena už v roce 1991 a podle své webové prezentace praží jak (espresso) směsi (arabika i robusta), tak jednodruhové kávy. Ovšem s temi jednodruhovkami je to složitější, protože je uvedena pouze země původu, a to je ve srovnání s dalšími pražírnami výběrové kávy poněkud málo. Ale pořád nesrovnatelně lepší, než naprosto anonymní supermarketové směsky.


A tohle uvidíte z Henri Café. Krásná architektura, ale co ten provoz?!
Henri Café (Milady Horákové 9) není kavárna. Je to prodejna kávy (podobně jako Minor na Úvozu), ale samozřejmě tam mají espresso kávovar a několik barových stoliček, aby zákazníci mohli kávu v klidu ochutnat. Na ranní shot espressa nebo cappuccina ideální. Zajímavé je, že v druhé části místnosti je prodejna oblečení (vstupuje se jedním vchodem), která ale kávovou část nijak neruší.

Porcelán správné velikosti, ale objem poněkud větší.
Dnes (už později) ráno jsem se tam stavil na testovací espresso. Na dotaz, která káva je zrovna na mlýnku, mi paní prodavačka odpověděla, že espresso směs Premium. Dodala, že už dochází a zítra bude zase něco jiného, což je dobré znamení, protože káva nezůstává v zásobníku mlýnku dlouho. Pro jistotu se mě zeptala, jestli chci malé espresso. Hrníček byl správné velikosti, ale poněkud plnější, objemem byl nápoj skoro lungo. Crema dost řídká a chuť hořká, ale nepřepálená. Konzistence nápoje byla ale dost vodová. A nedostal jsem vodovodu. Směs premium obsahuje i robustu, takže hořká chuť je pochopitelná. Radši bych si ale dal nějakou směs jen z arabik, třeba Premium, nebo Espresso. Tak snad příště.

Henri Café Columbia.

Abych Henri Café otestoval důkladně, koupil jsem si i 100 gramů zrnkové Kolumbie. Praženo 22. prosince 2011, takže čerstvost je v pořádku. Kávu jsem si udělal v Aeropressu. Chuťově rozhodně nebyla špatná, ale opět převažovala spíš hořká chuť. Takže nečekejte žádné ovocné variace známé z pečlivě vybraných mikrolotů. Ale za 46 korun je to v pohodě (třeba pokud vám "přijde láhev kvalitního vína od malého producenta za 300 korun drahá").

Vyzkoušíte kávu od Henri Café?

pátek 6. ledna 2012

Kafe a světlo?

Dnes to nebude tak úplně o kafi a vůbec to nebude o cyklistice, ale na konci se ke kafi dostanu. V tomto příspěvku se můžete podívat do zákulisí Kafe na kole!, tedy spíš do budoucnosti jeho fotografické části. A taky to bude o DIY a drbech z (brněnské) kávové scény.

Mám rád Do It Yourself přístup a rád si dělám věci podle sebe. Když si něco můžu vyrobit sám, často si to taky vyrobím. Jasně, kvalita je často většinou skoro vždycky nižší, než u profesionálních výrobků a cena může být ve výsledku vyšší. Ale nakonec mám větší radost, než kdybych si výrobek koupil v obchodě a navíc se můžu něco nového naučit a použít jinak nepotřebný materiál. Říkejte si, co chcete, ale mě to baví.

Už dlouho chystám článek o Aeropressu a k Vánocům jsem dostal Chytráčka, o kterém bych taky rád něco napsal. A takové psaní se neobejde bez doprovodu hezkých fotek. A proto jsem začal přemýšlet o produktové fotografii a především o svícení. Rozhodl jsem se vytvořit rozptýlené světlo, aby fotografovaný předmět na bílé pozadí nevrhal žádné stíny. Nejlepší je v tomto případě použít tři lightboxy. Na YouTube.com je spousta video tutorialů.

Základem je malá kartonová krabice (třeba 15x25x15 centimetrů). Dále jsem potřeboval napájecí šňůru, keramickou objímku, úspornou žárovku (hlavně ne klasickou žárovku, která je po rozsvícení horká), lepící pásku (oboustrannou), alobal a průsvitný bílý papír. Z nástrojů šroubovák, kleště a nůžky. Následující fotky jsem fotil s pomocí dvou lightboxů (protože to je dokumentace výroby toho třetího). Pokud se do výroby pustíte, za následky neručím! (Nezapomeňte, že pracujete s elektrickým proudem a tak.)

Napájecí šňůra, dva vodiče (30 korun).
Objímka na žárovku (30 korun).
Úsporná žárovka (70 korun).
Kartonová krabice. Papír je surovina! (0 korun).
Lepící páska. Tahle je oboustranná, ale hodí se i obyčejná (20 korun).
Alobal (15 korun).
Nejdřív jsem přidělal napájecí  kabel na objímku. Není to nic těžkého, potřeba je šroubovák (na rozdělání objímky a přidělání kabelů) a kleště (úprava délky koncovek kabelů).

Objímka s přidělanou šňůrou.
Našroubovaná žárovka.
Dalším krokem je výroba samotného lightboxu. Na největší straně musí být krabice otevřená. Vnitřek jsem vylepil alobalem, abych zvýšil a usměrnil světelný tok. Na horní straně jsem udělal díru, do které jsem vlepil objímku. Tahle část mi zabrala nejvíc času a byla to největší piplačka.

Vnitřek lightboxu.
Nakonec jsem otevřenou stranu lightboxu potáhnul průsvitným papírem. Protože jsem koupil opravdu úsporné žárovky, použil jsem jen jednu vrstvu.

Potažený lightbox.



Světla bychom tedy měli, ale jak na pozadí? Já jsem koupil bílou čtvrtku velikosti A2. Důležité je, aby byl povrch čistě bílý a aby bylo pozadí ohebné. Pak ho můžete položit na stůl a horní polovinu opřít o zeď. Lightboxy se postaví kolem, zapojí do zásuvky a můžete fotit. A tady je výsledek:

Chytráček.
Fotil jsem už se třemi lightboxy a fotka není nijak upravená. Rozhodně to není dokonalé, ale celkem se mi to líbí. A ještě fotka celého "studia":

Überprofesionální fotostudio Kafe na kole! - dekonstrukce!
A teď pár slibovaných kávových drbů. Kačka Žvýkačka, která má ráda brněnské kavárny, začala psát recenze restaurací pro Lidové noviny. Oslavy na Scuku probíhají tady. Držím palce! Na Scuk Blogu také začalo vycházet Očko a v prvním vydání najdete i dva nové brněnské podniky, o kterých jsem psal. Doubleshot.cz se na Twitteru dočkal nepěkného hodnocení své kávy, ale kritiku přijal s nadhledem.

A nakonec ještě malá kávová perlička z Taiwanu. Mr. Brown v tabletách! Hádejte, jak to chutnalo...

Mr. Brown Taiwan - originál z Taiwanu.

Dáme si kafíčko?

pondělí 2. ledna 2012

Zemřel nejslavnější kavárník Leopold Hawelka

Už to asi víte, ale já jsem se to (kvůli silvestrovskému pobytu mimo civilizaci) dozvěděl až včera. Ve Vídni 29. prosince 2011 zemřel Leopold Hawelka, patrně nejslavnější kavárník, zakladatel legendárního Café Hawelka. Bylo mu 100 let.

Když jsme v roce 2007 byli ve Vídni poprvé, káva mě zajímala spíše okrajově, ale do Café Hawelka jsem se podívat chtěl. Měli jsme štěstí, jeden ze stolků v jinak beznadějně zaplněné kavárně byl zrovna volný. Samozřejmě převažovali turisté, ale stejně to tam bylo. Atmosféra místa, kde se v padesátých a šedesátých letech scházeli vídeňští intelektuálové a umělci. Sedávali u stejných stolků a na stejných židlích. A když zrovna neměli čím zaplatit, pan Hawelka se spokojil s jejich obrazy a básněmi.

Když jsme tu prosincovou neděli do kavárny vešli, pan Hawelka opravdu seděl ve velkém křesle hned vedle baru a vítal hosty. Takže až budete ve Vídni, nezapoměňte se do Café Hawelka podívat a vzpomeňte si na kavárníka, který tohle magické místo vytvořil.

Více o Café Hawelka na Wikipedii a na Ihned.