Miniaturní rozměr kavárny nakonec vůbec nevadil, možná i díky němu byla atmosféra správně rodinná a snad každý se cítil jako doma. Já jsem cítil především nervozitu, ale zároveň jsem měl radost, kolik lidí se přišlo podívat a ochutnat. Kolem 19. hodiny už před kavárnou na chodníku postávalo a klábosilo několik hloučků fanoušků a kávových nadšenců, odhadem asi 25 lidí. Foodblogeři, baristé z Mitte, Podnebi a z Kofi-kofi a určitě i spousta dalších. Ve srovnání s oficiálním Brewers Cupem v Praze celkem dost lidí. A diváci se rozhodně nenudili, nejen, že dostali ochutnat každou soutěžní kávu, ale i samotné vaření a prezentace byly napínavé a zábavné (teda ta moje tak zábavná a napínavá nebyla).
Jak to v Mitte vypadalo, vám přiblíží tohle video. Fotky budou taky (ne moje).
Soutěž neměla žádná pravidla, ani časový limit na přípravu (myslím, že například příprava v džezvě by se do 10 minut nevešla). V porotě seděl Jarda Tuček z Doubleshot.cz (který také věnoval ceny) a Michal Kocman z Coffee Fusion. Měla přijet i Terezka Balá z Mého šálku kávy, ale nakonec jí to bohužel nevyšlo. Hodnotila se pouze chuť výsledného nápoje.
Jako první nastoupil Honza Pačes s aeropressem. Kvůli soutěži si nechal poslat kávu od Square Mile Coffee, ale bohužel nedorazila včas, takže nakonec vařil Doubleshot.cz. Zvolil klasickou přípravu bez otáčení aeropressu. Káva měla dost výrazné tělo, ale celkově byla chuť celkem vyvážená.
Další na řadě byl Petr Chutný se svým vlastním DIY vacuum potem a kávou z Café del Saggio. Mitte se v tu chvíli proměnilo v chemickou laboratoř a Petr vysvětlil divákům princip fungování vacuum potu. Teplotu měřil multimetrem a ke slovu se nakonec dostalo i ExtractMojo Jardy Tučka. Káva byla trochu podextrahovaná, protože do spodní baňky nestekla dost rychle. Ale podívaná to byla pěkná!
Jako třetí nastoupil
Čtvrtý na řadě Byl Michal Stec z Podnebi. Připravil si džezvu se vším všudy - vaření na hořáku, krásné šálky, kardamon, cukr s melasou a káva od Gill's Coffee. Podle mě nejlepší prezentace ze všech. Při prvním varu sebral z džezvy pěnu, kterou přendal do šálků a kávu nechal ještě dvakrát dojít téměř k teplotě varu. Smysl pro detail mu rozhodně nechybí. Bylo z toho druhé místo.
Nakonec jsem za bar nastoupil já. Teda, tak nervózní už jsem dlouho nebyl a moje prezentace nebyla nic moc. Ale měl jsem svoje věrné Hario V60-02 a především výbornou Brazílii od Tima Wendelboa z Osla. Jo, kafe z jedné z nejlepších pražíren na světe (díky, Jani)! Ideál, ke kterému jsem se snažil alespoň přiblížit, byl šálek naprosto čisté, vyvážené a komplexní kávy. Snažil jsem se nepodcenit žádný detail a dal jsem si záležet na nastavení mlýnku (zkušební káva byla o fous slabší, než bych chtěl, a tak jsem při soutěži nastavil o dva stupně jemnější mletí), na teplotě vody (samozřejmě jsem měl teploměr) a na správném postupu přípravy (včetně rozhrnutí kávy před prvním zvlhčením, což normálně nedělám, ale teď už budu, slibuju).Trochu neskromně si myslím, že se mi to celkem povedlo, výsledek mi moc chutnatl. Naštěstí byla spokojená i porota, takže jsem vyhrál.
Ultimate Coffee Smackdown byla perfektní akce (bez ohledu na moje první místo) a jsem moc rád, že se tam sešlo tolik lidí se stejným zájmem. A podle všeho by neměla být poslední, na léto se chystá něco podobného, ale tématem bude ledová káva.
A jak se soutěž líbila vám?
